Nutná obhajoba

Nutná obhajoba označuje situace, kdy obviněný musí mít v trestním řízení obhájce, i kdyby si žádného zvolit nechtěl. Zákon tak chrání osoby, u nichž je pomoc advokáta považována za nezbytnou podmínku spravedlivého procesu.

Trestní řád spojuje nutnou obhajobu zejména se závažnějšími trestnými činy, s řízením proti obviněnému, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu, s obviněnými, kteří se kvůli zdravotnímu stavu nemohou náležitě hájit sami, s mladistvými a s řízením proti uprchlému. Nezvolí-li si obviněný v takovém případě obhájce sám a neučiní-li to za něj ani jeho blízcí, ustanoví mu obhájce soud.

Ustanovený obhájce je plnohodnotný advokát, obviněný však nemá vliv na to, kdo mu bude přidělen. Vlastní volba obhájce dává jistotu, že obhajobu povede advokát, kterému klient důvěřuje a s nímž si nastaví strategii od samého začátku. Právo na obhajobu patří k základním právům každého obviněného – a čím dříve obhájce do řízení vstoupí, tím více toho pro klienta může udělat, od prvního výslechu až po rozhodování o vazbě.