Dědická nezpůsobilost

Dědická nezpůsobilost je vyloučení z dědění, které nastává přímo ze zákona – bez ohledu na to, co si zůstavitel přál nebo co napsal do závěti. Nezpůsobilý dědit je zejména ten, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli nebo osobám jemu blízkým, anebo zavrženíhodného činu proti jeho poslední vůli – například závěť padělal, zatajil nebo zůstavitele k jejímu pořízení donutil.

Nezpůsobilost nastává automaticky: v dědickém řízení se k takové osobě nepřihlíží a na její místo nastupují další dědici. Zůstavitel však může čin výslovně prominout, a dědickou způsobilost tím obnovit. Zvláštní pravidla dopadají také na manžela, který se vůči zůstaviteli dopouštěl domácího násilí, nebo na rodiče zbaveného rodičovské odpovědnosti. Dědickou nezpůsobilost je třeba odlišovat od vydědění – to je naopak vědomé rozhodnutí zůstavitele, kterým nepominutelnému dědici odnímá právo na povinný díl.

V praxi bývá sporné, zda k činu zakládajícímu nezpůsobilost skutečně došlo a jak jej prokázat. Advokát posoudí, zda má námitka nezpůsobilosti šanci obstát, a zastoupí vás v dědickém řízení i v navazujícím sporu mezi dědici.